Moje cesta do New Yorku
Proč a s kým jsem se na tuto cestu vydal? Ti z Vás, kteří mě sledujete, víte, že tento rok se zúčastním nejprestižnější kulturistické soutěže světa Mr. Olympia. Tuto účast vnímám jako naprostou výsadu, o to více vzhledem k mému věku i rychlosti s jakou se mi povedlo k tomuto vrcholu světa dopracovat. Neskutečně se na to těším a věřím, že si to užiju! Jako však ze všech předchozích soutěží i z této chci vytěžit maximum, vybojovat co nejlepší umístění a ve své kariéře se posunout zase o obrovský kus dále. Beru to jako velký nový začátek. Proto však tato účast s sebou nese i řadu obav. Co na mě budou říkat jako na nováčka? Jak se ke mně budou stavět jako cizinci z Evropy? Co tedy v důsledku bude znamenat účastnit se Mr. Olympia jako neznámý nováček z Evropy? Je třeba se jim představit už před Olympií! Taková byla alespoň má prvotní úvaha jak tyto hrozby minimalizovat. Zúčastnit se v průběhu roku nějaké soutěže v USA a ukázat amíkům, že s Kmošťákem je třeba počítat.
Má dosavadní kariéra mi však dala možnost poznat lidi, kteří jsou schopni mi v těchto situacích pomoci a podpořit mě. Jedním z nich je Igor Kopček. Ten mi doporučil místo soutěže navštívit jednoho z nejznámější trenérů v USA, zkušeného rozhodčího, majitele proslulého Bevs Francis Power House Gymu Steva Weinbergera jehož rady jsou údajně k nezaplacení. A mimo jiné, především o tomhle cesta do New Yorku byla.
Celé to, stejně tak jako má příprava na Olympii, by se nemohlo uskutečnit bez podpory mého exkluzivního sponzora NEBBIA. Touto cesto bych tedy rád Nebbii poděkoval!
Do New Yorku mě tedy Nebbia vypravila v doprovodu skvělého fotografa Luky Pašiče. Oba jsme se na tento výlet neskutečně těšili. Navštívíme East Coast Meccu bodybuildingu, uděláme fotky na nejskvělejších místech v New Yorku! Avšak že to bude také cesta plná nástrah a komplikací... to nás ani ve snu nenapadlo.
První a velmi zásadní komplikace nastala v 4 hodiny ráno, když jsme se z hotelu v Praze vydali k auto s úmyslem jet na letiště. Před Lukova očima zloděj vykrádal auto. Následná scénka byla jako z thrilleru: D Feťák, honička, nože, útěk, policie, zásah, policejní pes, sepisování protokolu, hodiny zpoždění, zmeškaný let… Ano, toto bylo naše sobotní ráno: D
Nejhorší zjištění bylo, jak dnes fungují letecké společnosti a jaký zlodějský systém mají nastaveny. Vzhledem k tomu, že jsme let nezmeškali naší vinou a měli jsme k tomu patřičné podklady od policie, jsme očekávali, že nebude problém situaci vyřešit, nasednout na jiné letadlo a stihnou přestup v Londýně (kde byla rezerva 6 hodin). Bohužel, ať je vina kde chce o kompletní rezervaci letu tam a dokonce i zpátky jsme přišli. Jediná možnost byla letenku přerezervovat a to stálo 2x více než původní letenky…neskutečné. Avšak NEBBIA v této situaci ukázala jak silným je mi partnerem a že je to víc než jen sponzor. To, že mají opravdu velký zájem mě podpořit a to především v mých zájmech jsem věděl samozřejmě již dávno, ale nyní to potvrdili. Místo mého očekávání našli jinou variantu jak nás dostat do USA a následující den jsme začali znova. Čekala nás nepohodlné dlouhá cesta s 16-ti hodinovým přestupem v Mnichově, který jsme si patřičně na lavičkách užili a nelenili jsme i tuto situaci využít jak jinak než k uměleckým snímkům.
Ráno jsme se dočkali konečně otevření letištních restaurací a to jsem měl po čtyřech dnech na nule naplánovaný sacharidový den! Je přece potřeba se v NY prezentovat s formou! Jo tohle ráno mě udělalo veeelmi šťastným člověkem! Dobrou chuť!
V pondělí večer jsme konečně dorazili do NY, vyzvedli si pronajmuté auto a vyrazili na cestu do našeho apartmánu! Sakra ten NY je ale větší než jsem čekal. Ubytovali jsme se tedy až pozdě večer a okamžitě jsme věděli, že z naplánovaného tréninku nebude nic. Jediný úkol byl udělat něco k jídlu a jít honem spát ať další den můžeme využít na 100%!
Vzhledem k předchozím okolnostem se náš pobyt v NY zkrátil na pouhé 3 dny. Ale i za takovou krátkou dobu lze stihnout mnoho! A my to zvládli. První den jsme se rozhodli věnovat hlavnímu účelu této výpravy a to návštěvě Steva Weinbergera. Když tento den nám ukázal mnoho věcí. První řadě, že doprava v NY v kombinací s vzdáleností fitka naše naplánované aktivity ještě více omezí. To když Steve uviděl chyby, které dělám, ukázal mi co a jak natrénovat a co musím zlepšit to druhého dne ke opětovné kontrole nám ukázalo, že i druhý den v NY bude značně omezen především na fitko. Ale nejdůležitější zjištění bylo jaké jsme my u nás doma prasata!!! Návštěva Bevs Francis Power House Gymu byl velký zážitek! Taková spousta strojů! Taková spousta nářadí a příslušenství! Takové množství činek a kotoučů! Přesto neexistovalo, aby někde ve fitku bylo něco jinde než na svém místě. Pro mě naprosto neuvěřitelné! Paráda a těším se, až tam budu moci trénovat zas!
Velký dojem na mě udělala obrovská Stevova koláž článků, fotek z novin, fotek se známýma a velkýma osobnostmi světového bodybuildingu. Jejich podpisy a děkovné vzkazy. Steve je větší kapacita než jsem vůbec tušil a prakticky každý člověk světové scény mu prošel rukama. Byl jsem vzrušený, že i můj čas nyní přišel a budu jej moci poznat osobně.
Rychle ze mě Steve tohle vzrušení sundal když jsme se konečně potkali a šli jsme pózovat. Z toho co jsem si myslel o své prezentaci, jaká to není má silná stránka, nezbylo prakticky nic. Špatně, špatně, špatně… Tolik věcí mi ukázal, na kterých musím tvrdě zapracovat do Olympie. A nebyly to jenom „kecy“ jak si někdo může myslet, že mě chtěl třeba jen shodit. Opravdu mi ukázal, co dělám špatně a sám jsem byl zaskočen, jak moc má pravdu. V jeho gymu mají totiž speciální Posing Room, kde jsou z obou stran zrcadla umístěna tak, aby na sebe člověk při nácviku pózingu viděl skvěle zepředu i zezadu zároveň a to na skvělým světle. Tam jsem zjistil, že prakticky nejsem schopen se postavit rovně a zatnout tělo symetricky… No hrůza. Každopádně mi Steve poradil co a jak s tím, a domluvili jsme se na následující den odpoledne, že mu přijdu ukázat co jsem se naučil. Honem jsme tedy opustili fitko a vydali se domů.
Na trénink pózingu jsem v tuto chvíli neměl ani pomyšlení, avšak s Lukou jsme věděli, že je třeba využít poslední hodiny tohoto dne co nám zbývá a proto jsme se vydali do nočních ulic Manhattanu! Šlo se poprvé fotit. Musím uznat, že Manhattan byl hodně odlišný od zbytku NY a udělal na mě ten správný dojem. A v noci…výhled na Brooklyn Bridge… No prostě nádhera!
Pravdou je že den uběhl strašně rychle, udržel jsem dietu, trénink oba jsme byli docela unavení, proto jsme museli jít po chvíli zpátky domů a připravit se na další den! A jelikož jsme měli domluvený trénink se Stevem až na odpoledne, rozhodli jsme přivstanou si a vydat se fotit hned brzy z rána.
Bydleli jsme na Staten Islandu, odkud na Manhattan každou půlhodinu jezdí zdarma loď jménem Ferry. Zdarma? Jo vážně. Do dnes tomu nerozumím. Vše v Americe mi připadalo tak drahé, ale na lodi mohou lidi jezdit neomezeně až do aleluja. A jakožto milovník lodí a plavby jsem si tohle opravdu užil. Miluju lodě! Moře. A s výhledem na Manhattan vzniklo tohle! Dokonalé ráno!
V centru New Yorku jsme pokračovali ve sportovním duchu. Půjčili jsme si kola a vydali se do Central Parku. Krása. Ani se mi nechce plýtvat slovy. To zkrátka musí člověk vidět. Jak je to vůbec možné, že ve středu tak velkého a pravda poměrně špinavého města, mohou mít něco tak krásného? Ten kontrast přírody a krásných mrakodrapů mě opravdu očaroval a musel jsem si hodit selfičko. Jinak to nešlo: D
Příroda v Central Parku je opravdu krásná a plná života. Tolik veverek a podobné havěti… opravdu mě to dostalo.
Po obědě jsme se honem vydali na trénink se Stevem. Byl jsem překvapen, protože nápravě chyb a posingu jsem se do té doby stihl věnovat opravdu jen velmi málo, avšak něco málo se mi s tím asi povedlo udělat, neboť mě Steve chválil za velké zlepšení. Tento den jsme měli více prostoru dát se více do řeči, zajímal jsem se o porovnání s mou konkurenci. Povrdil mi však to, co jsem si myslel a uklidnil mě, že si nemám dělat starosti, co se objemu týče. Pravda je, že vypadají kluci velmi mohutně a nasvaleně. Důležitý fakt je ten, že jsou skutečně o půl hlavy ne-li více nižší, a to nám to porovnání z pouhých fotek velmi znesnadňuje. Steve mě podpořil, pochválil mou genetiku a dosavadní formu. Zdůraznil, že je potřeba formu perfektně dotáhnout a že můžu na Olmypii vypadat opravdu velmi dobře. To mi dalo chuť a motivaci opřít se do přípravy ještě více! To jsme potřeboval!
Poslední den jsem se Lukou dohodli věnovat pouze a jen focení. Vyrazili jsme hned z rána do centra a pořádně jsme si to užili. Naprosto úchvatná a vyčerpávající je procházka po Brooklyn Bridge. Moooc velký most! Ale proto taky moooc dobré fotky! :D
Po tomto úchvatným místě nemohlo chybět náměstí Times Square. A na to budu rád vzpomínat! Je pravda, že jsme tam dělali asi trošku větší show než je zvykem. Po ulici jsem si chodil bez trika, tvářil se jakože mistr světa: D Pózoval jsem na zídce, která vypadala docela jako ozdobná. Lidi se mě fotili, prohlíželi, ale s nimi taky nedaleko stojící policista, který si mě všiml. Po chvíli se vydal k nám a já očekával malér. Však četník se jen přišel zeptat, jak cvičím vrchní část hrudníku, že prý ta moje je dokonala a jak to dělám :D Dali jsme se tedy do řeči a samozřejmě došlo na to, že se chystám závodit v Las Vegas na Mr. Olympia. NO bez váháni začal do vysílačky svolávat kolegy, se kterýma má na plánu se tam jet podívat. Skvělé! Budu tam mít své fanoušky! A asi opravdu ano. S chlapama jsme potom dělali rozruch na Times Square společně, dali jsme pár fotek a poz a myslím, že na to všichni budem rádi vzpomínat! V tomhle je Amerika úžasná!
Poslední místo, na kterým jsem trval že nemůžeme nenavštívit bylo One World Trade Center! Miluju výšky a nejvyšší budova v NY to je zkrátka něco pro mě! Zde se musím přiznat, že jsem dokonce dietu porušil, protože ta kavárna na vrcholu budovy… Jednak to brownies už od pohledu nemělo chybu, a hlavně kolikrát za život jsem měl možnost si vychutnat něco dobrého na tak úchvatném místě?! No a u té příležitosti jsem také zjistil že jsem měl teprve poprvé v životě možnost ochutnat opravdové brownies! No zkrátka toho nelituju a užil jsem ti to!
Přátelé, a to je asi všechno zajímavé, co bych vám o NY mohl říci. Zbytek našeho pobytu a cesty domů proběhl navzdory naším očekáváním velmi hladce a bez komplikaci. New York byla velká zkušenost, krásné zážitky, ať dobré i špatné (na vše se bude jednou s humorem vzpomínat) a odvážím si velkou motivaci. Teď je třeba zatnout zuby a patřičně ji využít a amíkum za pár dní na Olympii skutečně ukázat, že s Kmošťákem je třeba počítat!
