Předsudky žen ve fitness. Rozhovor s našimi ambasadorkami o jejich začátcích a motivaci.

Existují různé názory na to, zda jsou ženy ve fitness slabší než muži a zda by měly mít odlišné přístupy k tréninku. Chceš se dozvědět více o tom, zda ještě vládnou předsudky ve fitness a jak je překonat a dosáhnout svých cílů bez ohledu na pohlaví? Nahlédli jsme do života našich ambasadorek, aby nám přiblížili své zkušenosti a pohledy na ženy ve fitness světě.

Na mušku jsme si tentokrát vzali Lucii Mikušovou, Valerii Slapnik a Martinu Takáčovou.

Co tě motivovalo k fitness a jaké byly tvé začátky v posilovně? Cítila ses nesmělá?

Lucia Mikušová: Před fitness jsem dělala soutěžní gymnastiku a velmi mě lákalo cvičení v posilovně. Chtěla jsem vyzkoušet něco nového. Ani v začátcích jsem se necítila ve fitku nesměle, měla jsem trenérku, která byla vždy se mnou. Měla jsem v ní velkou oporu.

Valerija Slapnik: Poprvé jsem navštívila tělocvičnu v roce 2012, protože to bylo na týden zadarmo (nová posilovna). Já a moji přátelé jsme si řekli, pojďme toho využít na celý týden. Tak se mi to líbilo, že jsem si následně zaplatila vstup na celý měsíc. Nejprve jsem se styděla, protože jsem neznala všechny pomůcky. Tak jsem začala s body-pump a zanedlouho is posilováním. 

Martina Takáčová: Cvičila jsem od dětství. Takže pohyb byl součástí mého života a fitko přirozená věc. Začínali jsme s kámoškou na střední škole ve sklepní posilovně a cvičili podle Zory Czoborové. 

Pamatuješ si na situaci, kdy jsi musela být odvážná a překonat nějaký předsudek? Jaké byly výsledky tvého rozhodnutí?

Lucka: Kdysi jsem se bála jídla. Jedla jsem velmi málo, protože jsem si myslela, že tato cesta mi přinese moji vysněnou postavu. Ale vůbec tomu tak nebylo. Nejlepší jsem začala vypadat, když jsem začala jíst pravidelně a běžné porce.

Valerija: Když jsem začala být "slavnější" v mé tělocvičně a celkově iv zemi, někteří lidé o mně začali mluvit. Věnovali mi rozzlobené pohledy, špatné komentáře atp. Ale když děláme něco, co děláme rádi, prostě musíme ignorovat negativa a soustředit se na věci, které nám dělají radost.

Pociťuješ pohledy okolí ve fitku, ať už od mužů nebo žen? Zda je to jen fáma, které se mnoho začátečníků bojí?

Lucka: Ano, pohledy pociťuji. Ale nemůžu říct, že je to příliš často, nebo že je to nepříjemné. Koneckonců, i já se ráda otočím za vypracovanou postavou. Valerija: Ano, na začátku jsem se toho i já bála. Dlouho jsem si myslela, že všechno dělám špatně. Ale reálně tě nikdo v posilovně nesleduje. Je to jen ve tvé hlavě.

Martina: Když cvičím, neřeším nic jen svůj trénink. A většina k tomu přistupuje stejně jako já.

Respektují tě muži jako autoritu ve fitku? Jaká je většinová návštěvnost podle pohlaví ve tvém fitku?

Martina: V předlošlých pracích a fitkách jsem trénovala i muže. Myslím, že s respektem jsem problém neměla, zda šlo o muže nebo ženu. Dnes je moje klientela soustředěna jen na ženy.

Vidíš rozdíl v trénování žen a mužů?

Martina: Určitě ano. Je to zejména ve stanovených cílech.

Trénovala jsi pod dohledem muže i ženy? Vnímáš v tom nějaký rozdíl?

Lucka: Já jsem měla vždy trenérku.

Valerija: Začínala jsem sama. Zanedlouho jsem potkala Luka, který se stal mým trenérem a časem i partnerem. Určitě to byl velký rozdíl. Měla jsem někoho, kdo mě posouval, motivoval a poskytl mi své znalosti. Později, když jsem už věděla, co mám dělat, jsem cvičila už sama. Jít spolu do fitka dnes by bylo náročné, protože máme spolu dcerku.

Martina: Trenéra jsem měla jen muže, ještě když jsem žila v Košicích. No nevnímám v tom rozdíl. Kouč má být tvůj mentor. A nejde o pohlaví, ale o osobnost a znalosti. 

Pociťuješ při cvičení ve fitku soupeření ze strany mužů? Říká se, že ženy cvičí kontinuálně a u mužů často převládá jejich ego při zvedání těžké váhy. Jak to vnímáš ty?

Lucka: Toho jsem si nikdy nevšimla. Myslím si, že ego lifting je naprosto zbytečný a ve fitku si stejně každý dělá svou práci a nemá čas dívat kolik má kdo naloženo.

Valerija: Ne, toho jsem si nevšimla. Příliš se soustředím na vlastní trénink.

Martina: Není to o pohlaví. Soupeří i ženy.

Čemu vděčíš za své úspěchy ve fitness světě?

Lucka: Určitě mým trenérkám, které mě velmi dobře připravily na soutěže. A samozřejmě mému odhodlání a vášni pro tento sport.

Valerija: Držím se několika bodů – zůstat odhodlána a nezacházet do extrémů. A myslet na to, že to není sprint, ale maratón. Chce to jen čas…

Kdo tě inspiroval na tvé fitness cestě?

Lucka: Za průkopnici ve fitness, která je i mojí dlouholetou inspirací, pokládám Oksanu Grishinu. Soutěží ve stejné kategorii jako já – acrobatic fitness. Oksana byla vždy skvěle připravena a vyzařuje z ní velmi dobrá energie.

Valerija: Já a moje rodina.

Martina: Můj táta, který mě vedl ke sportu. A inspirace byly také. Většinou zahraniční fitness idoly z Muscle&Fitness.

Která žena ti napadne z průkopnic ve fitness? Víš, s jakými předsudky ženy bojovaly? Měla bys odvahu v té době dělat fitness?

Lucka: Jsem velmi šťastná, že dnes máme nekonečně mnoho informací o fitness a zdravém životním stylu. V minulosti tomu tak vůbec nebylo. Muselo to být velmi náročné. A cvičení žen ve fitness centru byla velká rarita. Je úžasné, jak se fitness doba posunula.

Valerija: Hmm, nikdy jsem neměla jednoho konkrétního člověka. Ale jsem ráda, že bylo pár, které mě inspirovaly na soutěžní cestě. Jednou z nich je také Michelle Lewin. Kvůli nim jsem se začala cíleně připravovat na soutěže a ve stejný rok jsem vystoupila na pódium.

Martina: Olivia Pohanková

Jak stíháš kombinovat rodinu, práci/školu a cvičení?

Lucka: Když se chce, všechno se dá. Budu upřímná, je to velmi náročné. Ale lze to zvládnout. Třeba mít dobrý time management a půjde to.

Martina: Když byl můj syn menší, bylo to těžší. Ale teď je už ve školce a zvládám to dobře. A často jsme ve fitku celá rodina. Máme to jako společný program.

Co nebo kdo tě dokáže nakopnout při ztrátě motivace?

Lucka: Většinou cvičím sama. Když mám slabou motivaci, cvičím s přítelem a hned mi je veselejší. No běžně motivaci neztrácím. Mám stanovené takové cíle, které mě samy o sobě dostatečně motivují. ❤️

Valerija: Moje dcera. Chci pro ni zůstat zdravá a fit co nejdéle.

Martina: Podle mě je normální, že motivace není úplně pořád na stejné úrovni. Ale vím, že pravidelnost je důležitá. Když přijdou dny, kdy jsem méně motivovaná, dám si alespoň light trénink a někdy se to po pár minutách rozjede.