S váhami jsem nešetřila, byla jsem blázen. Už to vidím jinak – říká nová NEBBIA girl Lenka Wenzelová
V sobotu 14. května jsme v Brně vybírali nové členky do našeho týmu NEBBIA girls. NEBBIA girls je skupina sportovkyň, které inspirují a pomáhají našim fanynkám dosahovat své fitness cíle. Díky nim ti můžeme přinášet ještě více motivace a zaručených tréninkových a stravovacích tipů. Projekt NEBBIA girls zároveň patří do našeho dlouhodobého konceptu podporovat mladé sportovní talenty na území České a Slovenské republiky. Tohle je jedna z nových NEBBIA girls, které pomáháme splnit její sny – Lenka Wenzelová.
Jak ses dostala k fitness?
Zpočátku mé fitness cesty jsem se chtěla alespoň maličko podobat holkám, které se pyšnily krásnou vyformovanou postavu s kulatým zadkem a úzkým pasem. Proto jsem začala cvičit doma s vlastní vahou a po pár měsících jsem šla poprvé do fitka. Chytlo mě to takovým způsobem, že už jsem nedokázala přestat cvičit a začala jsem se o své tělo a celkově o cvičení zajímat ještě 100x víc než předtím.
Co pro tebe znamená fitness?
Fitness pro mě určitě neznamená jen a pouze vysekané tělo, ale především psychickou a fyzickou pohodu. Je to perfektní zlepšovák nálady a taky energy booster. To je asi nejdůležitější na tom všem, abychom se ve svém tělě cítili víc než dobře.
Jaký je tvůj tréninkový plán?
Tím, že necílím na závody, tak mám volnější režim. Do fitka chodím buď po práci v Praze, nebo ve svém volně. Když mám volno, tak jsem potom ve fitku stále a doháním to, co při práci nestihnu ( i když většinou zvládám všechno :D ) Zkrátka cvičím 3-4x týdně, ale k tomu mám i další aktivity, jako je ježdění na koních (občas 4-5 koní za den) nebo sportuji se svou husky fenkou, která taktéž vyžaduje spoustu času.
Jak se udržuješ ve formě?
Nijak se neomezuji, ale rozhodně nejsem zastánce mastných a nezdravých jídel. Už ze zvyku volím lehký a vyváženější jídelníček a to i když zrovna nestíhám vařit, tak v restauraci vždy sáhnu po nějaké zdravější variantě.
Svůj jídelníček bych popsala jako 80/20, mám vysoký výdej energie, proto neodolám i nějaké sladkosti nebo zmrzlině. Mám na sobě vyzkoušené, co mi sedí a co ne a toho se držím. Myslím, že i to zajišťuje mou psychickou pohodu, přeci jen jídlo je neodmyslitelná součást toho všeho.
Říká se, že člověk se učí na vlastních chybách. Jakých chyb ses dopustila ty na své fitness cestě? Co bys udělala jinak?
Určitě bych začala cvičit pod dohledem zkušeného trenéra. V době kdy jsem začínala, jsem neměla vůbec kontakty na fitness trenéry. V posilovně, do které jsem chodila, žádný nebyl, proto jsem nejvíce čerpala z videí na YouTube. Cvičila jsem pouze cviky, u kterých jsem si byla jistá, že je dělám správně. Bohužel jsem ale s váhami nešetřila a dodnes si to vyčítám, byla jsem v tomhle trošičku blázen s ohledem na můj věk. To beru jako velikou chybu a dnes už k tomu přistupuji jinak. Měla jsem z toho 2x zablokovaná záda a po všem tom přetížení mi po jednom koňském skokovém tréninku v zádech louplo a skončila jsem na kapačkách v nemocnici. Od té doby občas záda cítím při větší námaze, ale správným cvičením se vše lepší. :)
Jak tě NEBBIA doprovázela na tvé fitness cestě? Vzpomínáš si na svůj první kousek?
Můj první NEBBIA kousek si pamatuji doteď. Byly to legíny s ikonickým NEBBIA pasem a s bílými podkolenkami, které jsem koupila při otevření prodejny v Praze Harfa. Od té doby je NEBBIA moje nejoblíbenější značka.
Každá kolekce je tak krásná a tak jiná, vždy je to úplné WOW, když něco nového přijde na trh. Navíc je to oblečení nesmírně pohodlné, jak na trénink, tak i na běžné nošení.
Co pro tebe znamená být NEBBIA girl?
Hlavní je snažit se být výbornou reprezentací NEBBIA a jako další mé oblíbené: předávat lidem a hlavně holkám to, že fitness není jen o vysekaných a namakaných tělech, ale o tom se cítit fyzicky a psychicky v pohodě. Tento můj názor vystihuje i poslední kolekce FEEL GOOD, LOOK GOOD, která je trefou do černého pro tuto mou oblíbenou větu. Zároveň je to velké splnění mého snu fotit a stát se tváří NEBBIA. Je to neskutečné, jsem šťastná.
Máš nějakou pikošku, o které vědí jen tvoji kamarádi nebo zlou vlastnost?
S mou nejlepší kamarádkou máme tolik zážitků a zábavných příhod, že bych je tu psala ještě 2 dny. Ty nejlepší vzpomínky máme například z vodáku, kdy se s námi asi 3x převrátila loďka a kdo na vodu jezdí, tak ví, že lovení barelů s věcmi a vypouštění vody z loďky není vůbec zábava. A zlá vlastnost? Nevím zda je to uplně vlastnost, ale občas jsem fakt přísná (obzvlášť doma :D ) a chci všechno hned. To může dost mých přátel a známých považovat za problém.
Jaký je tvůj oblíbený “cheat meal”?
Asi se to nedá považovat jako úplný cheat meal, ale na 100% sushi.
Nejlepší rada, kterou jsi v životě dostala?
Asi tohle: “Nesuď knihu podle obalu” a “Na konci života budeš litovat jen to, co jsi nezažil.“
Najoblíbenější seriál a film?
Na filmy skoro vůbec nekoukám, pouze příležitostně, když se mi nepovede usnout hned, co lehnu do postele. Ale když bych měla vybrat film. Tak mám moc ráda Jumanji, Indiana Jones, After movies, Hunger Games. Seriál jednoznačně Game of Thrones.
Nejoblíbenější cvik?
Mám ráda od každé partie něco, ale když bych měla vybrat jeden, tak hipthrust na spodek a na vršek všelijaké varianty stahování kladky. A taky mám ráda kliky a shyby, i když jich neudělám tolik striktních. Mám vlastně ráda všechny cviky, je těžké vybrat jenom 1.
Někdy musíme být všichni velmi odvážní. Co byla doposud tvoje největší výzva v životě?
Asi nemám jednu konrétní věc, ale největší výzvu vnímám jako vystoupení ze své komforní zóny. To je ta největší výzva, kterou život nabízí a o to jde, hlavně se nenudit, nesmutnit, ale žít, přijímat životní výzvy a nevzdat se!
O tom svědčí můj první závod, který jsem běžela s kolegy z pořádkové jednotky. Kluci mě vytáhli na 12 km závod na severu Čech. Před závodem jsem si dala lehký výklus s tím, že jsem půl roku neběhala, byla to veliká výzva. Závod se běžel s překážkami v podobě šplhu na laně, zvedání pneu, kliky, střelba, hod jakoby “granátem” atd.. bylo to opravdu náročné a ještě o to víc, když jsem se na závod nijak nepřipravovala. Téměr u konce jsme zjistili, že jsme na mapě přehlédli jednu důležitou překážku a museli jsme se vracet, tím pádem se závod prodloužil na 17km. Opravdu jsem si sáhla na pokraj sil a doteď to beru jako velikou výzvu za poslední dobu. I přes to, že jsme si trasu prodloužili, jsme obsadili 1. místo.
Řekni nám něco o svém životě mimo „fitness“. Co studuješ, jaká je tvoje práce a podobně?
Uff, je to jízda. Jak jsem již zmiňovala, miluju výzvy, miluju si plnit sny a zkoušet nové věci. Věnuji se již 13 rokem jezdectví, v roce 2020 jsem si splnila sen a udělala jsem si licenci jezdce, abych mohla s koníkem, kterého mám v pronájmu, jezdit na oficiální závody. Zajeli jsme si pár drezůrních úloh, ale více nás to táhne ke skákání. Tento rok za sebou máme troje skokové závody a plánujeme další. Tím bych ráda narazila i na mou práci, která je taktéž u koní. Od malička jsem si přála být policistka a ten sen jsem si před rokem a půl splnila. Oddělení bylo jasné, směřovala jsem k jízdní policii, šla jsem si za tím a od března letošního roku sloužím v jejich řadách.
Je to práce fyzický náročná, ale když to děláte s láskou, tak to člověku ani nepřijde. Pracovat se zvířaty a zároveň ochraňovat “svět” a dohlížet na veřejný pořádek je něco neskutečného a nabíjí mě to pozitivní energii. Je to práce snů.
Chvíli jsem byla i na vysoké škole, ale vybrala jsem si nevhodný obor. Navíc mě to velmi táhlo k jízdní policii, že jsem školu ukončila a šla jsem si plnit pracovní sny. Vysokou školu si dodělám až bude třeba, zatím to není moje priorita.
Kdo mě zná tak ví, že moje energie je “nevyčerpatelná”. Ráno vstanu okolo 6-7 a od té doby se až do večera nezastavím. Přes den se věnuji svým aktivitám, klientkám, příteli, domácnosti a pejskovi. Málokdy si zapnu film a jen tak se válím, jsem totiž zastánce aktivního odpočinku v podobě procházky, nebo výletu. Bytostně nenávidím poflakování u televize. Svou volnou chvilku raději využiji pro přidání nového kontentu na sociální sítě.
Od malička jsem jezdila s mamkou do hor, proto MILUJU horské túry, ve společnosti přítele a naší husky fenečky si během jednodenní túry dokážeme uťápnout kolem 30km. V zimě se zas věnuji běžkování a snowboardingu. Láká mě otužování, ale o tom si chci nejdříve zjistit více, abych vše dělala správně.
Jak zvládáš balancovat svůj pracovní život policistky a fitness trenérky?
Myslím si, že u PČR je větší důraz na to, abychom byli fit a cítili se dobře, než-li v jiných zaměstnání. Policista ve výkonu bude potřebovat být fyzicky fit, takže nám v práci zřídili fitness centra, kde můžeme cvičit. Myslím si, že když to člověk miluje, tak si vždy najde chvilku, bez ohledu na to jakou má práci.
Upřímně mi ani nevadí dny, kdy mám 4 koně na ježdění a pak si jdu dát leg day do fitka. Mám to pak i jako relax, protože kdo jezdí nebo někdy jezdil, tak ví, že legday oproti čtyřem odježděným koním je procházka růžovým sadem.
Co bys poradila holkám, které mají problém vybudovat si respekt? Práce policistky si přece jen vyžaduje i velkou mentální sílu.
Myslím si, že respekt je odrazem přístupu k sobě samotné, dá se s ním velmi dobře pracovat a tím, že to není charakteristika, se kterou se rodíme, tak se dá vybudovat poměrně rychle. Nepovažuji respekt jako význam strachu z někoho. Spíše je to forma uznání, slušného chování a sebeúcty.
- chovejte se slušně k cizím lidem,
- choďte včas ( pozdní příchody považuji jako nerespektování druhých),
- pomáhejte a buďte fér,
- nebojte se vystoupit ze své komfortní zóny,
- a hlavně : respektujte, abyste byli respektováni .
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Určitě se rozvíjet, učit se novým věcem. Být lepším člověkem a vše zvládat na 100%. Zbytek uvidíme, co nám život přinese a co se naskytne za možnosti. Nerada plánuji moc dopředu.
